Jak jsem sebrala odvahu... a vydala se za hranice :-)

To jsem se takhle ve druhém ročníku na VŠ seznámila s jednou spolužačkou, osudová věta byla nějak tak „Cože, ty jsi byla v Indii? Já taky!“ No a od té doby už to jelo :D Každý den, kdy jsme se viděly, nejely nám huby (pardón) o ničem jiném, než o cestování :-) Káťa mě zasvětila do tajů low-cost cestování a dodala mi potřebnou odvahu k tomu, opravdu se někam vydat. Já do té doby byla takový ten typ, který tvrdí, že cestování miluje, ale vlastně vůbec necestuje... (Samozřejmě jsem každý rok byla někde, ale vždy šlo o all inclusive zájezd v Řecku s rodinou, nebo klasický školní zájezd do Chorvatska, Španělska apod., Indie s tátou na vlastní pěst byla výjimka, ale pořád to byl pro mě výlet bez starosti) Respektive pořád čeká, „až budou peníze“. Jo peníze, to byl (a stále je) opravdu můj největší problém – má brzda.  Jenže háček je v tom, že s mým přístupem k šetření nikdy peníze nebudou :-D A hlavně... já žiju teď, jsem zdravá,  mám čas, jsem mladá a bez závazků. Nějaké ty peníze na cestu mám, k čemu mi bude šetřit si desetitisíce? Co když se něco stane? Přejede mě auto, spadnu ze střechy (Co mě to napadá za kraviny? Kde bych se vzala na střeše?), skončím na vozíku... a k čemu mi budou peníze? Ty si přece do hrobu nevezmu, ale zážitky? Ty jsou věčné! :-)