Clara Bensen: Nalehko

Kniha, od které jsem očekávala něco úplně jiného, než co jsem dostala. Chvílemi jsem byla zmatená, chvílemi naštvaná (Jeff mi opravdu strašně lezl na nervy), i tak mě ale velmi inspirovala.

Tento blog je především o knihách, ale taky o cestování. Společně s péčí o psy jsou to mé největší vášně. Když jsem dostala možnost k získání této knihy k recenzi, hned jsem po ní skočila. Více, než o cestování je ale kniha o psychických potížích autorky, filozofování, absurditách života a o složitém vztahu mezi dvěma lidmi.

Ty filozofické části mě trošku otravovaly, i když jsem se díky nim zase začala těšit do školy. Autorka mi byla blízká v tom, že její problémy byly podobné těm, kterými jsem nedávno procházela já, i když jsem se díky bohu nedostala do té nejhorší fáze, kdy člověk ani nemá vůli vstát z postele. Přiznám se ale, že se to nečetlo vůbec příjemně. Něco jiného je, vědět co se děje, a něco jiného je, říci to nahlas.

Zrovna dnes jsem v jednom videu o této knize slyšela, že je lehká na přečtení a oddechová. Úplně s tím nesouhlasím. Možná pro někoho, kdo neprožíval to, co Clara, ale pokud jste se do podobné situace jako ona někdy dostali, tak o tom prostě u knihy přemýšlíte.

Lucie Nachtigallová: Deník fejsbukové matky

"Fejsbukový" deníček matky Lucie Nachtigallové ve mně nejdřív vyvolal smíšené pocity - nechápala jsem, proč vůbec někdo vydal knihu složenou z "fejsbukových" statusů. Pochopila jsem ale velice brzy. Při čtení knihy jsem se smála, mnohdy jsem nevěřila, že se něco takového vůbec může stát. Obdivovala jsem autorčin nadhled a vtip, s jakými dokáže psát o svých zážitcích s dětmi a manželem. Bývají to věci, které by mnohé jiné ženy naštvaly a i já bych občas měla co dělat, abych nevyletěla vzteky. (Především co se týká manželových popletených nákupů.)

Měla jsem trošku strach, že nejsem cílová skupina, pro kterou autorka Lucie své statusy píše, ale opravdu jsem se celou dobu při čtení bavila. Jediné, co bych vytkla byly statusy o tom, že zrovna zemřela nějaká známá osobnost, pohřešovalo se dítě, a podobně. Samozřejmě je autorčina věc, co si napíše na facebook, ale do knihy to opravdu dávat nemuseli. Mně to vždycky akorát zkazilo náladu, protože mi to připadalo trapné a nemístné a většinou už jsem si ani nevzpomínala o co šlo.

Tahle kniha vlastně není tak docela knihou, takže nemějte přehnaná očekávání. Je to ale skvělá jednohubka k vínku na letní večery. Zvedne vám náladu a donutí vás přemýšlet o něco víc pozitivně. Autorčiny příhody jsou velice krátce, takže se čtou rychle a lehce. Svým stylem mi trošku připomínají povídky M.M.Cabicara, jen jsou o dost kratší.

Renata Petříčková: Jsem těhotná, NE nemocná

Nejsem těhotná, ani nemocná, ale i tak mě tahle úžasná kniha naprosto dostala! Kdo by to byl čekal, že čtení o těhotenství může být tak poutavé a zábavné? (Obzvlášť pro někoho, kdo ještě celkem nedávno odmítal děti.) Já teda ne, ale je to tak! :-)

Renata Petříčková je prostě skvělá spisovatelka a do knihy dala kus sebe. Aby taky ne, vycházela samozřejmě z osobních zkušeností. Kniha vás provede obdobím před, v průběhu a těsně po těhotenství. Dostanete odpovědi na nejčastější otázky a také informace navíc, které by vás ani nenapadlo dohledávat. Já sama jsem zjistila mnoho zajímavých věcí, které jsem nevěděla a musím říct, že jsem se při čtení knihy na těhotenství i začala těšit.

Autorka samozřejmě netvrdí, že je to vždy procházka růžovým sadem, nejkrásnější období ve vašem životě a podobně. Naopak píše o radostech i strastech, které těhotenství přináší.

Knihu jsem nepřečetla úplně celou, ani není napsaná tak, abyste ji četli plynule od začátku až do konce. Ano, je seřazená chronologicky podle fází, kterými budete procházet, ale už to tak je, že některé věci víte, nebo vás třeba nezajímají, tak je číst nebudete. Já jsem některé pasáže přeskakovala a četla jsem si dál to, co mě zajímalo. S radostí tuto knihu zakládám do své knihovny a moc se těším, až se k ní budu časem v těhotenství vracet! :-)

Doporučuji tuto knížku všem nastávajícím maminkám, i těm, které třeba ještě miminko neplánují, ale rády se o těhotenství něco dozví. Věřím, že budete stejně nadšené jako já.

Knize dávám to nejlepší možné hodnocení a mnohokrát děkuji autorce Renatě Petříčkové za poskytnutí recenzního výtisku! Jsem opravdu moc ráda, že se mi tato kniha dostala do ruky, protože sama od sebe bych si ji možná nikdy nekoupila. Rozhodně ji budu všem doporučovat!

* * * * *

Meg Cabot: Jak dokázat lásku

Knihy od Meg Cabot mě doprovází od dětství až do současnosti. Dá se říct, že s nimi vyrůstám. Začínala jsem Princezninými deníky a pokračovala dál přesně těmi, které byly zrovna mému věku nejbližší. Momentálně čtu díla o Heather Wellsové (Velikost L, Velikost XL, Na velikosti nezáleží...) a právě jsem dočetla knihu Jak dokázat lásku, která je třetí ze série psané formou e-mailů, zpráv, jídelních lístků, novinových článků, deníkových zápisků, apod.

Ano, v této sérii se opravdu nedočkáte žádných popisů, nebo plynule psaného děje. Celý děj zjišťujete především z emailové komunikace (v prvních dvou dílech) a deníkových zápisků (poslední díl). Možná, že vás tohle odradí, mně také nějakou dobu trvalo, než jsem před lety vzala první díl do ruky, protože mi to prostě přišlo hloupé a myslela jsem si, že mě vyprávění takovou formou rozhodně nemůže bavit. Opak byl pravdou.

Díky stylu, jakým je tato série napsána, působí příběhy víc autenticky a popisy děje vám opravdu chybět nebudou. Ony tam vlastně také jsou (bez nich by to nešlo), jen ne v takové míře a není zde žádný vypravěč, který by vám prostředí a osoby zdlouhavě popisoval, vše se dozvíte z vlastních slov hrdinů příběhů.

Chas Newkey-Burden: Adele

Pokud jste jedni z mnoha fanoušků Adele, tak tato kniha je napsána právě pro vás. Osloví ale i lidi jako já, kdo nejsou zpěvačkou posedlí, ale ví, že existuje, znají její hudbu (kdo by neznal) a ví, že je úspěšná a JINÁ, než mnoho dalších zpěváků moderní doby. Musím se přiznat, že mě Adele až tak neoslovila a poslední dobou mi dost "lezla na nervy". To, jak často hráli její nový song už bylo na mě moc a vždy, když jsem ho zase slyšela, chtěla jsem rychle utéct pryč jen abych to nemusela poslouchat. Knihu jsem si tedy četla s tím, že se dozvím něco o člověku, který mě zas až tak moc nezajímá.

I já ale samozřejmě uznávám, že Adelin hlas je fenomenální a je to neskutečně talentovaná žena. Sama jsem od malička zpívala, takže tohle dokážu posoudit. Její písně jsou lidem hodně blízké, protože se v nich dokážou ztotožnit. Snad každý zažil zklamání v lásce, a tak máte při poslechu jejích písní pocit, že zpívá přesně o vás. Proč jsem se tedy do knihy pustila? Adele je celosvětově známá osobnost, ale působí jako "jedna z nás" - tím "nás" myslím "obyčejné lidi" (co studují, chodí do práce a žijí si své "normální životy"). Byla jsem tedy zvědavá, "jak to s ní je".

Kniha mě naprosto dostala. Je zajímavé, jak se taková obyčejná (byť nesmírně talentovaná) holka z neúplné a ne zcela bohaté rodiny dostala až na samý vrchol! Tato kniha pojednává o jejím životě od narození až po současnost. Je o jejích vzestupech a pádech, o tom, kdo ovlivnil její hudební vkus, kdo objevil její talent a jak se stala populární zpěvačkou. Dozvíte se o tom, co ji inspirovalo k psaní jejích písní a jak se vyrovnává se slávou.

Katherine Webb: Reverendova žena

Reverendovu ženu jsem brala do ruky s obavami, protože je poměrně dlouhá a odrazovalo mě nahuštěný text a anotace mě moc nezaujala. Obavy byly ale zbytečné, protože jsem se nakonec nemohla od knihy odtrhnout. Každý den jsem se těšila, až konečně dorazím domů a budu si moct zase číst.

Na Databázi se toho bohužel o příběhu moc nedočtete, tak se vás pokusím nalákat já. V knize se prolínají dvě dějové linie. Jeden příběh se odehrává v roce 1911 na anglickém venkově v domě vikáře. Vikář Albert Canning a jeho žena Hester Canningová si najmou služebnou s temnou minulostí, které chtějí zařídit nový start do života a pomoct jí dostat se z problémů. Služebná Cat, v dřívějším zaměstnání přezdívaná "Černá kočka", o to ale nestojí a odmítá se smířit se svým údělem, který plyne z jejího původu. Chce být svobodná a moct se rozhodovat ve svém životě po svém. V domácnosti ale i přesto odvádí velice dobrou práci a postupně si získává srdce obou žen, se kterými žije, jak paní Canningové, tak druhé služebné. Život v domě obrátí vzhůru nohama příchod theosofa Roberta Durranta, kterého sem přivádí touha po zviditelnění se díky objevu duchů přírody. Příběh zní složitě, ale není tomu tak, ač je plný záhad, lásky, zklamání, strachu, touhy po svobodě, zoufalství a navíc všech problémů, které přináší zvyklosti té doby.

Nicholas Sparks: Milý Johne

Nicholas Sparks je moje srdcovka, zatím jsem z žádné jeho knihy nebyla zklamaná. Nejinak tomu bylo u knížky Milý Johne, tedy alespoň u většiny jejích částí. Příběh rychle plynul a příjemně se četl, chyběly sáhodlouhé popisy, autor se soustředil především na hlavní hrdiny a jejich vztah. O tom, jak čtivá kniha je svědčí, to, že jsem u ní vydržela bdít celou noc až do 6 ráno :-)

Lewis Carroll: Alenka v kraji divů a za zrcadlem

Přemýšlela jsem o tom, jestli na tuhle knížku vůbec mám psát "recenzi", protože je to vlastně klasika a mně se o starších, klasických, pro všechny známých knihách hodně špatně píše. No jenže stalo se to, že tahle knížka pro mě byla tak nejasná a nesmyslná, že mě to donutilo si o ní a autorovi zjistit něco víc a tyto informace si samozřejmě nechci nechat sama pro sebe.

Našla jsem na internetu docela zajímavou diplomovou práci, která se právě Alence a jejímu autorovi věnuje. Zaujala mě informace, že Lewis Carroll trpěl na záchvaty migrény a epilepsie a zároveň byl vášnivým kuřákem marihuany. Upřímně, mě to vůbec nepřekvapuje a myslím si, že to dost vysvětluje nesmyslnost celého příběhu. Mně osobně přijde především první část knížky jak kdyby autor složil příběh z různých nesmyslů, které ho zrovna napadly při jednom z jeho záchvatů nebo při drogovém opojení. Prostě je nějak splácal dohromady, na konec napsal, že se Alenka probudila ze sna a tím to bylo všechno omluveno.

Zároveň byl ale Lewis Carrol matematik a do knihy prý zakomponoval matematicko-logické postupy. Autorka výše zmíněné práce píše, že ona sama to v té knize nevidí, ale její přítel, který je také matematik, prý ano. To mě velice zaujalo a pokud o tom někdo něco víte, knížku jste třeba četli a taky jste tam tyto postupy viděli, tak mi, prosím, napište do komentáře. Opravdu mě to moc potěší a ačkoliv (nebo možná právě proto, že) mě příběh o Alence nezaujal a jako takový mi nic nedal, toto mě velice zajímá.

Moji oblíbení knižní youtubeři

Tento článek jsem prostě musela sepsat, protože objevení booktuberů bylo pro mě naprosto zásadní :-D Ano, nepřeháním. Sledování videí o knihách mi hodně rozšířilo obzory a ještě posilnilo moji vášeň pro čtení. Také jsem díky tomu založila blog a mám v plánu i natáčet vlastní videa. Takže tímto moc děkuji všem, kteří pro mě byli takovou inspirací, máte za to alespoň místečko v tomto článku.

Erasmus: Jednodenní Edinburgh

Poslední únorový den jsem se vydala do skotského hlavního města Edinburghu. Kamarádka cestovatelka povídala, že mi na něj stačí jeden den, tak jsem tedy letěla brzy ráno tam a večer zpět. Letenka z Dublinu mě stála necelých 20e. Noc před odletem jsem nespala, protože trpím strachem, že zaspím, když potřebuji vstávat brzy. Takže jsem jela nonstop a prospala jsem celý let. Ten trvá z Dublinu asi 40 minut, což je pohoda.

Jojo Moyes: Poslední dopis od tvé lásky

Moje první kniha od této autorky a určitě ne poslední. Jsem moc ráda, že jsem začala zrovna touto knížkou, protože mi bylo velice blízké novinářské prostředí, ve kterém se příběh částečně odehrával. Musím přiznat, že jsem měla asi do poloviny knihy problém se začíst. Střídají se zde tři dějové linie, které se nakonec spojí v jednu, ale začátek je díky nim velice zmatený. Až jsem občas netušila, kterou část vlastně čtu. Kdyby byla nějak výrazněji oddělená doba 60. let minulého století, bylo by to určitě pro orientaci v knize lepší. Já jsem si pořád připadala, jak kdybych četla o moderní době, chování postav nebylo až tolik rozdílné od dneška. S tím si mohla autorka trošku pohrát.

Druhá polovina knížky už byla velice napínavá a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Milostný příběh mě úplně pohltil. Po prvním spíše negativním dojmu, si tedy u mě knížka vylepšila reputaci a nakonec musím říct, že příběh byl nádherný, i když složitý a až neuvěřitelně paradoxní. Prozradím, že já jsem byla z toho, jak se příběh vyvíjel, velice smutná. Čímž vám neprozrazuji nic navíc, jelikož každý to může vnímat úplně jinak. Hltala jsem tedy sice každé autorčino slovo, ale příběh na mě doléhal a bylo mi docela těžko. Radím vám, pokud jste taky tak citliví, jako já, abyste tuto knihu četli ve chvíli, když máte na blízku někoho, koho milujete. Bude vám tak rozhodně o dost líp.

Každá kapitola začínala korespondencí mezi různými muži a ženami, což mě tedy až do té doby, než jsem si přečetla poděkování na konci, mátlo. Ale když jsem pochopila, jak to (ne)souvisí s příběhem, tak mi to připadalo velice zajímavé. Především proto, že ta korespondence nebyla smyšlená, ale opravdová a přesně taková, jak mezi dvojicemi proběhla.

Erasmus: Měsíc v Dublinu

Už déle jak měsíc jsem na Erasmu v Dublinu, tak jsem si řekla, že je na čase napsat další článek o tom, čím mě Irové a Irsko samo neustále překvapují :-) Možná se tu zopakuje něco z minulého článku, tak mě omluvte, já ale prostě pořád některé věci nedokážu pochopit...

Jeffery Deaver: Lincoln Rhyme - Sběratel kostí

K této knížce jsem se dostala úplně nechtěně někdy před Vánoci. Vím o ní, už jsem na ni dřív koukala, ale já moc detektivky nečtu a ani anotace mě nezaujala. Pak ale měli na Alza.cz akci, že si kdokoliv během určitého času mohl tuto knihu ve formě e-knihy stáhnout zadarmo. Knížka zdarma! Co na tom, že detektivky nejsou můj nejoblíbenější žánr a že se e-knihám bráním? Prostě jsem si ji stáhla. V lednu jsem dokonce zjistila, že je jednou ze 100 nejlépe hodnocených knih na Databázi a hodí se mi tedy do výzvy. Jedná se o první knihu série o 11 dílech od amerického autora Jefferyho Deavera.

Nedostatek knih na Erasmu v Irsku a touha po tom, odškrtnout si další políčko ve výzvě, mě donutili začít ji číst. Než budu psát o knize samotné, musím říct, že se mi zalíbilo číst v „e-formátu“. Čtečce ale stále na chuť nepřicházím, tu si kupovat nebudu, naprosto mi vyhovuje číst si e-knihy z tabletu.

Tak a už konečně ke knize! Přiznám se, že ač detektivky nevyhledávám, tak mi asi tento žánr sedí. Mojí první detektivkou byla kniha Muži, kteří nenávidí ženy, druhou je tedy Sběratel kostí. Knížka mě zaujala už od první stránky a od té chvíle jsem se od ní nemohla odtrhnout! Sice mi trvalo pár dní, než jsem ho dočetla, ale to jen proto, že jsem měla hodně povinností do školy a ke knížce jsem se bohužel nedostala. Byla ale natolik napínavá, že jsem u ní několikrát v noci i usnula, protože jsem prostě chtěla přečíst ještě kousek, ještě kousek a ještě jeden kousek… ale ono to někdy už ve dvě ráno prostě nešlo.

John Grogan: Marley a já

Krásná, veselá, upřímná knížka o životě s neposlušným psem. Kdo z nás pejskařů to nezná? Každý si myslí, že ten jeho pes je nejdokonalejší a nejhorší zároveň. Vidíme na nich plno chyb a přesto je milujeme stejně bezmeznou a čistou láskou, jako oni nás.

Autor popisuje život se psem od je ho narození, po stáří. Marleyho si pořídil se svojí ženou v době, kdy byli mladým a bezdětným manželským párem. Výchova psa měla být přípravou na plánované děti. Štěňátko vybírali naprosto nezodpovědným způsobem a zamilovali se na první pohled. I když bylo dopředu jasné, že Marley bude pravděpodobně hyperaktivní torpédo, od svého rozhodnutí neustoupili. 

Na této knize se mi moc líbí, že není jen o Marleym. Upřímně, číst si přes 300 stránek pouze o psovi by mě určitě nebavilo, ač psy miluji. John Grogan vypráví i o rozšiřování rodiny, změnách zaměstnání, o sousedství, stěhování se, vlastním dospívání z mladého dospělého v muže ve středních letech, který ocení klid venkova. Vyvíjí se i vztah hlavních hrdinů k Marleymu. Musí se vypořádat s jeho destrukčními sklony, ne zrovna vysokou inteligencí, se zápachem, všudypřítomnou špínou, chlupy a slinami.

Nicholas Sparks: To nejlepší z nás

Naděje, láska, nenávist, znovu naděje, zklamání, překvapení, znechucení, uklidnění... To vše jsem prožívala při čtení této knihy. Zní to hrozně, ano, hrozné to bylo. Ale hrozně krásné! (Špatné slovní spojení, já vím.) Takový ten příběh, který ve vás vyvolá výbuch emocí. V čem že je tak krásný? V tom, jakou vykresluje lásku - silnou, která vydrží i přes léta odloučení a nikdy nevyprchá.

Příběh mě velice zasáhl, protože jsem si uvědomila, jak je život krátký a jak každou minutu promrháme blbostmi, místo toho, abychom byli s těmi, koho milujeme. A jak je utápění se ve vzpomínkách bolestivé. Nevím, proč se ke mně v poslední době dostávají knížky, které mi tak zasahují do života, ale asi je to nějaké znamení.

Marie Doležalová: Kafe a cigárko

Dnešní článek bude o knížce Kafe a cigárko od herečky Marie Doležalové. Nejde vlastně o přímo o knihu, ale o knižní vydání jejího stejnojmenného blogu, za který získala v roce 2015 cenu Magnesia Litera. Toto jsou informace, které už asi všichni víte, tak to nebudu prodlužovat a vrhneme se hned na můj názor na knihu :-)

Kafe a cigárko jsem si objednala ke konci prosince v Martinusu, poté, co jsem si přečetla dva články na blogu, které mě pobavily. Hned, jak mi dorazila, zaujala mě svým originálním zpracováním. Líbí se mi formát, papír i krásné a vtipné ilustrace od Jana Hofmana.

Barbora Šťastná: (ne)Šťastná kniha

Ke konci roku 2015 jsem začala číst Šťastnou knihu. Měla jsem určitá očekávání, se kterými jsem si ji (i její druhý díl) kupovala. Jestli se má očekávání splnila, zda vám ji doporučím, a jak na mě působila, to se dočtete na dalších řádcích. I když je vám to už z nadpisu nejspíš jasné.

S dočtením knihy jsem měla velký problém a dočetla jsem ji jen kvůli tomu, že jsem vám o ní chtěla napsat. A když už jsem si ji za ty peníze koupila...

Barbara Larriva: Poppy

V každém knihkupectví, které jde s dobou objevíte regál, nebo celou řadu, s motivačními knihami, plnými citátů, hesly, životními moudry, radami, jak být šťastný a úspěšný... Všechny tyto knihy mají od začátku jasné poslání. Mám jednu takovou doma taky (a kdo ne) - Tajemství - a přiznám se, že jsem ji doposud nebyla schopná dočíst.

Pak se stane, že se jednou jen vydáte omrknout nové knížky a vidíte jednu, která vás zaujme a ani nevíte čím. Je malá, celkem nevýrazná, nemá tak zajímavou obálku ve srovnání s nejnovějšími "bestsellery", nemá zajímavý vlastně ani název, ani anotaci. Proč jsem se ji tedy rozhodla koupit? Ani nevím... asi jsem chtěla zkusit něco pro mě neznámého, stála pár korun a říkala jsem si, že když je tak krátká, tak její čtení tu chvíli přežiju, i kdyby to byl úplný brak.

Polsko - rozpočet, užitečné info a postřehy

Poslední článek o červencovém Polsku bude pouze informační. Tedy bez obrázků :-D Dočtete se v něm o cenách, tipech kam vyrazit, kde se ubytovat, jak zařídit cestu. Taky o tom, co se nám na Polsku a Polácích líbilo a nelíbilo... Pokud plánujete, že byste se do Polska vydali, čtěte dál :-)

Polsko - konec tripu ve Varšavě

O pátém dnu nemá smysl se rozepisovat, protože jsme ho trávili balením věcí a stanu a přesunem do Varšavy. Jeli jsme znovu Polskibusem a stejně jako prve to byla příjemná cesta. Tentokrát jsem si dopředu zjistila, jak se dostaneme z nádraží do objednaného hostelu, abychom nebloudili. 

Do Varšavy jsme dojeli v 6 večer a jak jsem si myslela, že přesně vím, jak se dostaneme k hostelu, tak jsem se pěkně pletla. Měl nás tam dovézt jeden přímý spoj. Jak jednoduché, že? No jenže autobus tohoto čísla nebyl nikde k nalezení, nikde nebyly ani automaty na lístky a všechny přepážky na nádraží už byly zavřené. Běhali jsme tam s taškama docela dlouho, dokonce tu ani nebyla Wi-Fi, což se mi teda v Polsku stalo poprvé, že bych ve městě, a ještě na nádraží, nechytala internet! Že se to stane zrovna v hlavním městě byl docela paradox. Takže opět zoufalství. Nakonec jsme si všimli metra a jeli jsme teda metrem na zastávku, která mi zněla jako ta, co byla na mapě našemu hostelu nejblíž. Pamatovala jsem si to naštěstí dobře, pak akorát zase začalo komické hledání správné ulice :-D To bylo opět na dlouho. Každopádně hostel jsme našli, unavení jsme se ubytovali, plácli jsme sebou do pohodlných pytlů na sezení a hledali na internetu, co je zajímavého v okolí a kam se půjdeme navečeřet. 

Polsko den 4 - rozpálený Hel a další jobovka

V den, kdy jsme se plánovali vydat na poloostrov Hel bylo úplně největší horko. Ráno jsme dorazili na místo, kde jsme doufali, že se nám podaří koupit lístek. Ano, podařilo se a uznávám, že hysterie předešlého dne byla naprosto zbytečná :-D Takže jsme lístek koupili a vyrazili hned prvním spojem na Hel. Cesta trvala, myslím, přibližně 2 hodiny. 

Polsko den 3 - úchvatný Gdaňsk

Druhý den v Gdaňsku byl poměrně náročný. Rozhodli jsme se vydat po pláži k nedalekému majáku (dobře, já jsem rozhodla). V tom písku se šlo neskutečně špatně, jedna noha se mi pořád bořila, druhá klouzala, po nějaké době jsme přecházeli přes nuda pláž, což nebylo zrovna příjemné a na místo jsme došli až za velice dlouhou dobu. Takže místo krátkého výletu na maják jsme šli štreku na jakési místo, které bylo asi dostavníkem pro jachty, nebo já nevím, jak to pojmenovat... :-D Každopádně maják tam nebyl a bylo to pěkně daleko. I přes to, jak špatně se šlo, tak procházka po pláži byla skvělá, viděli jsme dokonce i medůzy, které jsem teda rozhodně v Polsku nečekala a moc mě bavilo pozorovat pejsky, kteří lítali ve vodě, hráli si a dováděli. Hned jsem si říkala, jak by se tu líbilo těm našim :-)

Po této procházce jsme si dali oběd v našem kempu (mimochodem, dá se tady najíst opravdu velice dobře) a vydali jsme se znovu do města. Na Gdaňsku mě baví to, že ač je nádherný a turisty oblíbený, není vyloženě turistikou poznamenaný. Sice je tu opravdu hodně lidí (zvlášť v době, kdy jsme tady byli, přeci jen bylo léto a krásné počasí na cestování), ale ve krásných historických budovách jsou zasazené restaurace, kavárny a hotely velice vkusně, takže to vůbec neruší původní atmosféru. Můj pocit je takový, že původní duch tohoto města stále žije a bude žít dál.

Erasmus: První dojmy z Irska

Už jsem pár dní v Dublinu, tak jsem si řekla, že je na čase to konečně oznámit a dát vědět, jak se mi tu líbí. Asi všichni, co mě znají, čekali, že sotva přijedu, budu jásat, před odjezdem budou probíhat velké veselé přípravy, atd... a asi ti všichni se diví, proč tomu tak není. No před odjezdem se mi sesypalo naprosto vše, co se sesypat mohlo. Tak strašný měsíc, jako byl leden 2016 jsem hodně dlouho (možná nikdy) nezažila a stále doufám (a věřím), že se vše k dobrému obrátí a pobyt v Irsku mi tu hrůzu plně vynahradí.

Odlétala jsem 26.1. odpoledne. Můj let měl hodinu a půl zpoždění, takže to nakonec nebyl odpolední, ale večerní odlet - prostě abych si nemyslela, že už vše bude v pohodě, tak mi osud přihodil jedno malé zpožděníčko. Do Dublinu jsem přiletěla asi okolo 9 večer zdejšího času, vzala jsem taxi a za chvíli už jsem byla u domečku, kde jsem se měla ubytovat. Čekalo mě velice vřelé přivítání. Domácí je moc milá, dokonce mi připravila výbornou večeři, jelikož jí bylo jasné, že po té cestě budu hladová. 

Dominika na cestě

Dneska jsem si dala odpočinkový den a přečetla jsem během něj knížku Dominika na cestě od Dominiky Gawliczkové. Knížka je nazvaná podle stejnojmenné facebookové stránky, na kterou Dominika dává své příspěvky z cest.

Autorkou je mladá slečna z Havířova, která ráda poznává cizí země. S většími výpravami začala v 19 letech, když se na "stopětadváce" vydala do Španělska a Portugalska na cestu dlouhou 35 dní, kdy najela téměř 10.000km. Již na výkonnější motorce podnikla rok na to cestu do Skandinávie a přes Pobaltí zpět. V roce 2014 se vydala do Kyrgyzstánu a konečně loni jela společně s Trabanty do Austrálie "a ještě dál..."

Polsko den 2 - hrůzná jízda a první dojmy z Gdaňsku

Cesta do Polska byla mým prvním cestováním za hranice na vlastní pěst. Neměla jsem strach, že by se mohlo něco pokazit, protože jsem měla vše perfektně naplánované a s hledáním ubytování mi pomáhala kamarádka. Jak mě překvapilo, když jsem si na Wroclawském autobusovém nádraží v 10 hodin - dvě hodiny před odjezdem do Gdaňsku - všimla, že jsem špatně zarezervovala autobus. Neměli jsme tedy jet tento den o půlnoci, ale až další den o půlnoci - ta půlnoc mě zmátla. Co teď?! Běželi jsme do stánku Polskibusu, abysme si koupili lístek na dnešní odjezd, holt utratíme o pár zlotých víc... Jenže nebyly žádné volné jízdenky - ani na tu dnešní půlnoční cestu, ani na žádné další o pár hodin déle. 

Cestovatelské plány na rok 2016

V letošním roce mě čeká více cest, které už mám víceméně jasně naplánované a rozhodla jsem se, že se o své plány s vámi podělím. Třeba někoho inspirují a vyrazí taky na cestu. Většinu z nich budu absolvovat sama a musím říct, že se na to docela těším, i když mi vždycky cestování o samotě připadalo zvláštní a pro mě naprosto nepřijatelné... :-)

Polsko den 1 - na skok ve Wroclawi

Brzy ráno jsme vyrazili z Prahy do Wroclawi. Cesta byla celkem fajn, Polskibus je pohodlný a je v něm zásuvka a Wi-Fi (ta mně ale klasicky na telefonu nefungovala). Většinu cesty jsem koukala ven... Nevím, co jsem čekala :-D Prostě nějakou změnu, přejezd do krásné a úplně jiné krajiny. Asi jak si to pamatuji z výletů do Rakouska, Slovinska a podobně... No tak samozřejmě se žádná krása nekonala, ba naopak ta krajina byla snad ještě ošklivější, než u nás, a to ani nemluvím o příšerně starých a špinavých domech, které jsme míjeli v každé vesnici i v každém městě. Byla jsem trošku zklamaná, ale mé nadšení z cestování se nezmenšilo, takže jsem se pořád stejně těšila a měla od Wroclawi velká očekávání.

Můj knižní rok 2015

Přečetla jsem 12 knih a kousek...

...a tady je jejich seznam: Padesát odstínů šedi, VD: Před půlnocí, VD: Zoufalství, Nabíječ, Bridget Jones: S rozumem v koncích, Bridget Jones: Láskou šílená, Pět dní, Don Juan, Úspěšná smolařka ve velkoměstě, Úspěšná smolařka se (asi) vdává, Šťastná kniha, a rozečtená Karel Schwarzenberg životopis