Dominika na cestě

Dneska jsem si dala odpočinkový den a přečetla jsem během něj knížku Dominika na cestě od Dominiky Gawliczkové. Knížka je nazvaná podle stejnojmenné facebookové stránky, na kterou Dominika dává své příspěvky z cest.

Autorkou je mladá slečna z Havířova, která ráda poznává cizí země. S většími výpravami začala v 19 letech, když se na "stopětadváce" vydala do Španělska a Portugalska na cestu dlouhou 35 dní, kdy najela téměř 10.000km. Již na výkonnější motorce podnikla rok na to cestu do Skandinávie a přes Pobaltí zpět. V roce 2014 se vydala do Kyrgyzstánu a konečně loni jela společně s Trabanty do Austrálie "a ještě dál..."


Její kniha je právě o prvních dvou cestách - Španelsku a Skandinávii. Dominika zde popisuje, jak se rozhodovala kam pojede, co ji k tomu vedlo, jak ji od cesty všichni zrazovali a jaké zkušenosti před cestou měla, nebo spíš neměla. "Malá" holka, která ani neuměla postavit stan se vydala na dlouhou dobrodružnou cestu směrem na jih, za krásami Španělska a Portugalska. Po cestě potkala mnoho milých lidí, kochala se krásnou přírodou... ale také řešila opravy, problémy s komunikací, opilé protivy a další strasti, které ji zákonitě na cestě musely potkat. Jinak by nebylo o čem vyprávět, že? Rok na to vyrazila na sever, kde potkala plno protivných lidí, zase se kochala krásnou přírodou, ale také mrzla, mokla, marodila a potýkala se s divou zvěří.

Tuto knihu jsem si musela naprosto nutně pořídit, jelikož již dlouho sleduji cesty Trabantů a díky nim jsem narazila právě na Dominiku. Miluju cestování a jsem nadšená z toho, jakým způsobem ho oni provozují. Z knížky jsem ale trošku zklamaná. Nelituji toho, že jsem si ji pořídila, ale očekávala jsem od ní trochu víc. Celé psaní je z valné většiny o tom, jaké byly silnice, kde jela jakou rychlostí, kolik bylo na cestě zatáček, že plula chvíli trajektem. Velkou část taky zabírá povídání o tom, že bylo vedro, potom zase zima, pak pršelo, z toho onemocněla a musela zapíjet Coldrexy. Sem tam jsou tyto informace proložené tím, koho potkala a jak se k ní choval, což už bylo o něco zajímavější, i když ti Italové ne cestě Skandinávií mi taky lezli na nervy - bylo jich moc. Málo jsem se dozvěděla o tom, co bylo zajímavé na těch zemích, které navštívila, kam všude se podívala a co by nám doporučila. Myslela jsem si, že se z této knížky dozvím nějaké tipy a inspiruje mě. Ano, dostala jsem díky ní zase chuť naplánovat nějaký super netradiční výlet, ale tyhle chutě mám pořád, takže to není nic až tak nového... Dominiky facebooková stránka je rozhodně zajímavější, než samotná kniha. Nejlepší na ní jsou fotky, těch je ale maloučko a můžu se na ně vlastně podívat i na facebooku. Občasné překlepy, sprostá slovíčka a spíš hovorovou češtinu jsem jí vzhledem k žánru odpustila.

Takže jak jsem již řekla, nelituji toho, že jsem si knihu koupila, ale rozhodně ji nemůžu doporučit dál. Leda snad těm lidem, kteří taky cestují na motorkách a bude je neustálé psaní o silnicích bavit. Nemění to nic na tom, že knížku si nechám a pokud Dominika napíše o své cestě do Kyrgyzstánu, tak si její další knihu určitě koupím. Ano, jsem asi divná, ale prostě budu doufat, že příště knihu propracuje trošku líp :-)

*   *   *