John Grogan: Marley a já

Krásná, veselá, upřímná knížka o životě s neposlušným psem. Kdo z nás pejskařů to nezná? Každý si myslí, že ten jeho pes je nejdokonalejší a nejhorší zároveň. Vidíme na nich plno chyb a přesto je milujeme stejně bezmeznou a čistou láskou, jako oni nás.

Autor popisuje život se psem od je ho narození, po stáří. Marleyho si pořídil se svojí ženou v době, kdy byli mladým a bezdětným manželským párem. Výchova psa měla být přípravou na plánované děti. Štěňátko vybírali naprosto nezodpovědným způsobem a zamilovali se na první pohled. I když bylo dopředu jasné, že Marley bude pravděpodobně hyperaktivní torpédo, od svého rozhodnutí neustoupili. 

Na této knize se mi moc líbí, že není jen o Marleym. Upřímně, číst si přes 300 stránek pouze o psovi by mě určitě nebavilo, ač psy miluji. John Grogan vypráví i o rozšiřování rodiny, změnách zaměstnání, o sousedství, stěhování se, vlastním dospívání z mladého dospělého v muže ve středních letech, který ocení klid venkova. Vyvíjí se i vztah hlavních hrdinů k Marleymu. Musí se vypořádat s jeho destrukčními sklony, ne zrovna vysokou inteligencí, se zápachem, všudypřítomnou špínou, chlupy a slinami.

Nicholas Sparks: To nejlepší z nás

Naděje, láska, nenávist, znovu naděje, zklamání, překvapení, znechucení, uklidnění... To vše jsem prožívala při čtení této knihy. Zní to hrozně, ano, hrozné to bylo. Ale hrozně krásné! (Špatné slovní spojení, já vím.) Takový ten příběh, který ve vás vyvolá výbuch emocí. V čem že je tak krásný? V tom, jakou vykresluje lásku - silnou, která vydrží i přes léta odloučení a nikdy nevyprchá.

Příběh mě velice zasáhl, protože jsem si uvědomila, jak je život krátký a jak každou minutu promrháme blbostmi, místo toho, abychom byli s těmi, koho milujeme. A jak je utápění se ve vzpomínkách bolestivé. Nevím, proč se ke mně v poslední době dostávají knížky, které mi tak zasahují do života, ale asi je to nějaké znamení.

Marie Doležalová: Kafe a cigárko

Dnešní článek bude o knížce Kafe a cigárko od herečky Marie Doležalové. Nejde vlastně o přímo o knihu, ale o knižní vydání jejího stejnojmenného blogu, za který získala v roce 2015 cenu Magnesia Litera. Toto jsou informace, které už asi všichni víte, tak to nebudu prodlužovat a vrhneme se hned na můj názor na knihu :-)

Kafe a cigárko jsem si objednala ke konci prosince v Martinusu, poté, co jsem si přečetla dva články na blogu, které mě pobavily. Hned, jak mi dorazila, zaujala mě svým originálním zpracováním. Líbí se mi formát, papír i krásné a vtipné ilustrace od Jana Hofmana.

Barbora Šťastná: (ne)Šťastná kniha

Ke konci roku 2015 jsem začala číst Šťastnou knihu. Měla jsem určitá očekávání, se kterými jsem si ji (i její druhý díl) kupovala. Jestli se má očekávání splnila, zda vám ji doporučím, a jak na mě působila, to se dočtete na dalších řádcích. I když je vám to už z nadpisu nejspíš jasné.

S dočtením knihy jsem měla velký problém a dočetla jsem ji jen kvůli tomu, že jsem vám o ní chtěla napsat. A když už jsem si ji za ty peníze koupila...

Barbara Larriva: Poppy

V každém knihkupectví, které jde s dobou objevíte regál, nebo celou řadu, s motivačními knihami, plnými citátů, hesly, životními moudry, radami, jak být šťastný a úspěšný... Všechny tyto knihy mají od začátku jasné poslání. Mám jednu takovou doma taky (a kdo ne) - Tajemství - a přiznám se, že jsem ji doposud nebyla schopná dočíst.

Pak se stane, že se jednou jen vydáte omrknout nové knížky a vidíte jednu, která vás zaujme a ani nevíte čím. Je malá, celkem nevýrazná, nemá tak zajímavou obálku ve srovnání s nejnovějšími "bestsellery", nemá zajímavý vlastně ani název, ani anotaci. Proč jsem se ji tedy rozhodla koupit? Ani nevím... asi jsem chtěla zkusit něco pro mě neznámého, stála pár korun a říkala jsem si, že když je tak krátká, tak její čtení tu chvíli přežiju, i kdyby to byl úplný brak.

Polsko - rozpočet, užitečné info a postřehy

Poslední článek o červencovém Polsku bude pouze informační. Tedy bez obrázků :-D Dočtete se v něm o cenách, tipech kam vyrazit, kde se ubytovat, jak zařídit cestu. Taky o tom, co se nám na Polsku a Polácích líbilo a nelíbilo... Pokud plánujete, že byste se do Polska vydali, čtěte dál :-)

Polsko - konec tripu ve Varšavě

O pátém dnu nemá smysl se rozepisovat, protože jsme ho trávili balením věcí a stanu a přesunem do Varšavy. Jeli jsme znovu Polskibusem a stejně jako prve to byla příjemná cesta. Tentokrát jsem si dopředu zjistila, jak se dostaneme z nádraží do objednaného hostelu, abychom nebloudili. 

Do Varšavy jsme dojeli v 6 večer a jak jsem si myslela, že přesně vím, jak se dostaneme k hostelu, tak jsem se pěkně pletla. Měl nás tam dovézt jeden přímý spoj. Jak jednoduché, že? No jenže autobus tohoto čísla nebyl nikde k nalezení, nikde nebyly ani automaty na lístky a všechny přepážky na nádraží už byly zavřené. Běhali jsme tam s taškama docela dlouho, dokonce tu ani nebyla Wi-Fi, což se mi teda v Polsku stalo poprvé, že bych ve městě, a ještě na nádraží, nechytala internet! Že se to stane zrovna v hlavním městě byl docela paradox. Takže opět zoufalství. Nakonec jsme si všimli metra a jeli jsme teda metrem na zastávku, která mi zněla jako ta, co byla na mapě našemu hostelu nejblíž. Pamatovala jsem si to naštěstí dobře, pak akorát zase začalo komické hledání správné ulice :-D To bylo opět na dlouho. Každopádně hostel jsme našli, unavení jsme se ubytovali, plácli jsme sebou do pohodlných pytlů na sezení a hledali na internetu, co je zajímavého v okolí a kam se půjdeme navečeřet. 

Polsko den 4 - rozpálený Hel a další jobovka

V den, kdy jsme se plánovali vydat na poloostrov Hel bylo úplně největší horko. Ráno jsme dorazili na místo, kde jsme doufali, že se nám podaří koupit lístek. Ano, podařilo se a uznávám, že hysterie předešlého dne byla naprosto zbytečná :-D Takže jsme lístek koupili a vyrazili hned prvním spojem na Hel. Cesta trvala, myslím, přibližně 2 hodiny. 

Polsko den 3 - úchvatný Gdaňsk

Druhý den v Gdaňsku byl poměrně náročný. Rozhodli jsme se vydat po pláži k nedalekému majáku (dobře, já jsem rozhodla). V tom písku se šlo neskutečně špatně, jedna noha se mi pořád bořila, druhá klouzala, po nějaké době jsme přecházeli přes nuda pláž, což nebylo zrovna příjemné a na místo jsme došli až za velice dlouhou dobu. Takže místo krátkého výletu na maják jsme šli štreku na jakési místo, které bylo asi dostavníkem pro jachty, nebo já nevím, jak to pojmenovat... :-D Každopádně maják tam nebyl a bylo to pěkně daleko. I přes to, jak špatně se šlo, tak procházka po pláži byla skvělá, viděli jsme dokonce i medůzy, které jsem teda rozhodně v Polsku nečekala a moc mě bavilo pozorovat pejsky, kteří lítali ve vodě, hráli si a dováděli. Hned jsem si říkala, jak by se tu líbilo těm našim :-)

Po této procházce jsme si dali oběd v našem kempu (mimochodem, dá se tady najíst opravdu velice dobře) a vydali jsme se znovu do města. Na Gdaňsku mě baví to, že ač je nádherný a turisty oblíbený, není vyloženě turistikou poznamenaný. Sice je tu opravdu hodně lidí (zvlášť v době, kdy jsme tady byli, přeci jen bylo léto a krásné počasí na cestování), ale ve krásných historických budovách jsou zasazené restaurace, kavárny a hotely velice vkusně, takže to vůbec neruší původní atmosféru. Můj pocit je takový, že původní duch tohoto města stále žije a bude žít dál.