Polsko - konec tripu ve Varšavě

O pátém dnu nemá smysl se rozepisovat, protože jsme ho trávili balením věcí a stanu a přesunem do Varšavy. Jeli jsme znovu Polskibusem a stejně jako prve to byla příjemná cesta. Tentokrát jsem si dopředu zjistila, jak se dostaneme z nádraží do objednaného hostelu, abychom nebloudili. 

Do Varšavy jsme dojeli v 6 večer a jak jsem si myslela, že přesně vím, jak se dostaneme k hostelu, tak jsem se pěkně pletla. Měl nás tam dovézt jeden přímý spoj. Jak jednoduché, že? No jenže autobus tohoto čísla nebyl nikde k nalezení, nikde nebyly ani automaty na lístky a všechny přepážky na nádraží už byly zavřené. Běhali jsme tam s taškama docela dlouho, dokonce tu ani nebyla Wi-Fi, což se mi teda v Polsku stalo poprvé, že bych ve městě, a ještě na nádraží, nechytala internet! Že se to stane zrovna v hlavním městě byl docela paradox. Takže opět zoufalství. Nakonec jsme si všimli metra a jeli jsme teda metrem na zastávku, která mi zněla jako ta, co byla na mapě našemu hostelu nejblíž. Pamatovala jsem si to naštěstí dobře, pak akorát zase začalo komické hledání správné ulice :-D To bylo opět na dlouho. Každopádně hostel jsme našli, unavení jsme se ubytovali, plácli jsme sebou do pohodlných pytlů na sezení a hledali na internetu, co je zajímavého v okolí a kam se půjdeme navečeřet. 

Musím podotknout, že neplánovaná cesta vlakem do Gdaňsku nás docela finančně vycucla (no jo, chudí studenti), a tak jsme chtěli utrácet co nejmíň. Šli jsme se podívat na plac Zbawiciela, což bylo kruhové náměstí, lemované kavárnami a restauracemi. Ceny tu ale byly na nás poměrně vysoké, a tak jsme se vydali zpět k hostelu a hledali něco k jídlu po okolí. Už jsme chtěli vejít do indické restaurace, ale řekla jsem, že ty ceny se mi nelíbí, navíc tam bylo docela prázdno a ani jsem se moc nevyznala v jídlech (na to, že jsem byla v Indii a miluju indická bistra docela zvláštní...), zkusili jsme to tedy jiným směrem a našli jsme dvě restaurace, které nás zaujaly: opět pizzerie, tam ale bylo plno, a opět indická restaurace. Ta už vypadala dobře, tak jsme vešli a konečně jsme se najedli. To jídlo tady bylo úplně DOKONALÉ! Tak moc, že jsme se sem vrátili i druhý večer a dali jsme si totéž :-D Nejlepší indické jídlo, jaké jsem zatím mimo Indii jedla! Odkaz na restauraci dám do posledního článku o tomto výletu, kde budou také odkazy na ubytování, rady a tipy, pozitiva a negativa. 

 Po večeři už jsme šli zpět na hostel - umýt se a spát. Usnula jsem rychle a stejně tak rychle jsem se vzbudila, když se v noci za oknem ve vnitrobloku odehrávalo nějaké velice hlasité drama. Museli jsme mít otevřené okno, protože v pokoj se drželo horko ještě ze dne, a ani to otevřené okno moc nepomáhalo k tomu, aby se dalo alespoň o trochu líp dýchat. Jak já jsem vzpomínala na kemp v Gdaňsku! Hned bych se tam vrátila. A to jsem se bála, že tam bude hluk a nebudu moct usnout. Dalším narušitelem spánku byl náš spolubydlící, který strašně chrápal. Opravdu, něco takového jsem ještě nezažila. Nejdřív nás tím svým chrápáním, hlasitým asi jako řezání dřeva na pile, všechny vzbudil (v pokoji jsme byli celkem 4), pak jsme se začali smát a po chvíli už jsme byli naštvaní, pokoušeli jsme se ho utišit mlaskáním, až se Kuba naštval a šel ho vzbudit. No bylo to málo platné, sotva usnul, začal chrápat zas :-D Tenhle večer jsem se tedy moc nevyspala.

Ráno jsme si šli koupit snídani do krámku pod hostelem a vydali jsme se do centra. Jak už jsem se zmínila, nehodlali jsme zbytečně utrácet, takže jsme vyrazili PĚŠKY. Nachodili jsme toho docela dost. Vydali jsme se směrem k známému (a krásnému) paláci kultury a vědy, pak jsme prošli velikým parkem s názvem Ogród Saski, kde jsme dostali zdarma studenou vodu z cisterny. Nevím, jestli to bylo z mých článků poznat, ale celou dobu jsme měli v Polsku obrovské horko a při pobytu ve Varšavě bylo úplně největší. V parku jsme si chvíli odpočinuli, zalitovali jsme, že jsme si jako mnozí nepůjčili kola a vydali jsme se dál do kostela "św. Antoniego Padewskiego" (netroufnu si to přeložit). Tady jsme si prohlíželi vzpomínky na hrdiny padlé během druhé světové války, ať už v boji, nebo v koncentračních táborech. Bylo to velice dojemné, tyhle příběhy mě fascinují, i když jsou skličující. Nechtěla bych zažít válku. Pokračovali jsme kolem Národního muzea a Opery a dál k Památníku hrdinů Varšavy, který chtěl vidět Kuba. Ten byl v takovém malém parčíku, plném povalujících se bezdomovců... no trošku nám zkazili dojem a úplně bezpečně jsme s tu taky necítili. Takže honem dál už přímo k Pomníku varšavského povstání. Opět trošku problém peněz, takže jsme se nevydali do podzemního muzea, které by za normální situace především Kubu hodně zajímalo. Prohlédli jsme si tedy, co jsme mohli a řešili, kam bychom se ještě vydali. 

Kuba prohlásil, že tohle je celé staré město, tak jsme si tak říkali, že co se týče historie, není Varšava moc bohatá. No vůbec se nám tu nelíbilo. HA! Až dnes, když kvůli tomuhle článku koukám na mapu, zjišťuji, že varšavské staré město bylo PŘÍMO vedle památníku. Stačilo jen projít jednu ulici správným směrem a hned bychom tam byli. Dokonce bychom se taky dostali blíž k řece, což jsem si moc přála. No samozřejmě jsme se vydali úplně na druhou stranu, kde jsme teda našli Palac Krasińskich, který byl zrovna celý obehnaný lešením, takže jsme z něj opět nic neměli - další zklamání. Šli jsme alespoň do přilehlého parku, kde jsme se pokusili dostat do stínu a na chvíli si odpočinout. Moc se nám to ale nepodařilo, protože celý park byl vyprahlý a všechna místa ve stínu už byla samozřejmě obsazená. 

Bylo nám horko, žízeň jsme měli, unavení jsme byli... Začali jsme to tedy už stáčet zpět k hostelu. Varšava je fuj, už nikdy se sem nevrátíme! Haha :-D Tuto cestu už zcela jistě nedám dohromady, protože jsme se prostě vydali někam ve víře, že se nějak dostaneme "domů". Po cestě jsme ještě ale potkali kostel, který byl celý poznamenaný bombardováním. Bylo na něm něco hrozivě krásného. Umístění můžu upřesnit jen tak, že se nacházel přímo na hranici židovského ghetta. Ta je tam nyní naznačená na zemi, člověk by si jí skoro nevšimnul. Z ghetta se bohužel prakticky nic nedochovalo, alespoň ne v místech, kde jsme my procházeli. 

Nějak se nám podařilo dojít k hostelu, na chvíli jsme se zase usadili do pytlů a hledali kam zajít na jídlo. Chtěli jsme změnu, ale pak jsme se stejně zase vydali do "indické". Mňam, mňam :-) Čekala nás poslední noc v Polsku. Trošku jsem se bála, že se zase nevyspím, ale chrápající spolubydlící už tuto noc nepřišel. Zato mě uprostřed noci vzbudilo, když se v našem pokoji ubytovával jakýsi mladý páreček. Problém s usínáním jsem pak trošku měla, protože kluk z tohoto páru strašně smrděl a v tomhle nevětraném dusném pokoji to obzvlášť stálo za to... Naštěstí když usnul a přestal se hýbat, tak se z něj přestal linout i ten jeho smrad :-D Na závěr článku trošku nechutností, že...? :-D

Poslední den už se nedělo nic zajímavého. Zabalili jsme věci, vyrazili na autobus, dojeli jsme do Wroclawi, tady jsme přestoupili na další spoj a huráá domů! :-) Jak my jsme se těšili! Doma jsme hned hodili nechutně špinavé prádlo do pračky a šli spááát. Malá rada pro začínající cestovatele - NIKDY si neberte na cestu BÍLÉ svršky, pokud je to to oblečení, které plánujete nosit nejvíc! (Ne, to fakt nebyl dobrý nápad.)