pátek 25. března 2016

Erasmus: Jednodenní Edinburgh

Poslední únorový den jsem se vydala do skotského hlavního města Edinburghu. Kamarádka cestovatelka povídala, že mi na něj stačí jeden den, tak jsem tedy letěla brzy ráno tam a večer zpět. Letenka z Dublinu mě stála necelých 20e. Noc před odletem jsem nespala, protože trpím strachem, že zaspím, když potřebuji vstávat brzy. Takže jsem jela nonstop a prospala jsem celý let. Ten trvá z Dublinu asi 40 minut, což je pohoda.




Přiletěli jsme před 8 ráno a už v letadle pilot hlásil, že jsou venku 2 stupně, což mě moc nepotěšilo. No byla pěkná kosa a já jsem začala litoval, že když jsem ráno přemýšlela, jestli si vzít ponožky navíc a rukavice, rozhodla jsem se, že ne. Během chvíle jsem měla zmrzlé nohy a s mrznoucíma rukama se mi samozřejmě špatně fotilo.

Do centra města se dostanete tak, že na nástupišti před letištěm nastoupíte do autobusu č.35. Tam si koupíte celodenní jízdenku za 4 libry (v případě, že se budete chtít svézt vícekrát, ale už při třech jízdách MHD se vyplatí a měla by platit na všechny městské autobusy a na celou trasu tramvaje kromě zastávky na letišti), popojedete tři zastávky, tam přestoupíte na tramvaj a ta už vás sveze až do centra. Já jsem dojela na zastávku Hay Market a vyrazila směrem do centra. Můžete se svézt ještě o kus dál na Princes Street, ta je centru o něco blíž. V centru jsem byla tak za 5 minut chůze, což mi nevadilo, protože po cestě bylo plno zajímavých historických domů. Sotva jsem zašla za první roh, objevil se hrad! To byl tak nádherný pohled! Hned jsem zapomněla na to, že mrznu a začala jsem si konečně den v Edinburghu užívat.



Vydala jsem se tedy k hradu, po cestě jsem se podívala na hřbitov u The Parish Church of St. Cuthbert. Hřbitovy mě obecně vždycky fascinovaly a v Británii a Irsku mě fascinují ještě o něco víc. Od hřbitova vede k Ediburgh Castle cesta parkem, který je mimochodem snad jediným zeleným místem (kromě hřbitovů) v tomto městě plném domů. Vstupenka na hrad byla na můj vkus poměrně drahá. 16.50p mi přišlo prostě dost, ale samozřejmě jsem je zaplatila, abych si mohla prohlédnout ten krásný hradní komplex i zevnitř. Nestrávila jsem tam až tolik času - chtěla jsem toho z města vidět co nejvíc -, ale stálo to za to, protože je to komplex plný nádherných budov. Jedná se přesně o ten styl, který se mi líbí a je naprosto pohádkový. Trošku mě mrzelo, že tam bylo poměrně dost turistů, ale to jsem samozřejmě čekala.



Od hradu jsem se vydala "dolů" po Royal Mile. Cesta mi trvala celkem dlouho, přestože má ulice necelé dva kilometry, ale je poseta mnoha nádhernými památkami, takže jsem se samozřejmě neustále zastavovala a fotila, fotila a fotila. Nebudu asi popisovat, kolem všeho jsem prošla, to by byl tenhle článek až zbytečně dlouhý a navíc ty budovy stejně nemůžete minout, pokud tudy také půjdete. Po cestě jsem se zastavila na oběd - samozřejmě jsem si musela dát fish&chips - a v Museum of Edinburgh. Přiznám se, že mě muzeum moc nezaujalo, ale vstup byl zadarmo, tak by byl hřích se tam nepodívat. Dala jsem si taky chvilku pauzu ve Starbucks, kde jsem si objednala mátový čaj a nadepsala jsem nakoupené pohledy, které jsem za rohem rovnou poslala. Teď, když to píšu, tak už všechny pohledy dorazily (vidíte, i pohledu ze Skotska do ČR trvá cesta kratší dobu, než mně napsat tento článek) :-)



Na konci Royal Mile jsem si prohlédla Scottish Parliament a naproti Palace of Holyroodhouse, což je skotské sídlo britské královny. (Teď fakt doufám, že to píšu správně, kdyžtak mě klidně opravte v komentáři.) Doteď mě mrzí, že jsem škudlila a nešla jsem se tam podívat! Ale znamená to, že se musím do Edinburghu ještě jednou vrátit :-) Tady jsem se otočila a vyrazila jsem po Calton Road na Calton Hill, kam se mi stráááášně nechtělo, protože jsem už byla velice líná. Ale opět to stálo za to! Nahoře na hoře byl krásný výhled a další tři zajímavé památky - National Monument of Scotland, The Nelson Monument a Dugald Stewart Monument. Tady už pomalu můj výlet končil, protože jsem byla docela unavená, tak jsem se vydala do centra zase čaj do Starbucks, kde jsem na chvíli usnula (nějak mi nedošlo, že máta vlastně uklidňuje a mátového čaje jsem ten den vypila asi 2 litry) :-D a odsud jsem pak jela zase na letiště a letěla zpět do Dublinu.



Let byl naprosto příšerný. Moje štěstí bylo, že jsem zase hned po vzlétnutí usnula a probudila jsem se až nad Dublinem. Nevzbudil mě pilot, hlásící, že přistáváme, ale strašné turbulence, při kterých letadlo vydávalo zvuky, jak kdyby vypadával motor a piloti se ho snažili marně nahazovat. No dobře mi z toho teda vůbec nebylo a moc tomu nepřidalo to, že ostatní cestující panikařili. Naštěstí už se konečně ozvalo z kabiny, že přistáváme a já zažila zatím své nejhorší přistání vůbec. Těsně nad zemí sebou letadlo házelo ze strany na stranu a naklánělo se. To mi teda připadalo dost nebezpečné a byla jsem šťastná, když sebou konečně fláklo o zem. Z letiště jsem jela taxíkem a s hrůzou jsem pozorovala ostatní přistávající letadla, která sebou těsně nad zemí házela úplně stejně. No měla jsem pocity takové, že už nikdy nikam neletím :-D Ale samozřejmě mě letos čekají minimálně další tři lety.

4 komentáře:

  1. Nádhera, skvelý článok. Tiež by som to raz tam chcela navštíviť ☺
    Bibiána Navrátil's Blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Určitě se tam jednou vydej, je to opravdu krásné historické město.

      Vymazat
  2. My se do Edinburghu chystáme za tři týdny a jsem fakt zvědavá. Hlavně na hrad :)

    Jinak když je řeč o těch hřbitovech. Doporučuji se podívat na Glasnevin cemetery, pokud si tam ještě nebyla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak si to moc užijte! :-) Hrad se ti bude určitě moc líbit :-) Já už bohužel v Irsku nejsem, takže se na Glanesvin Cemetry nepodívám. Ale díky za tip, třeba někdy v budoucnu :-)

      Vymazat