Erasmus: Měsíc v Dublinu

Už déle jak měsíc jsem na Erasmu v Dublinu, tak jsem si řekla, že je na čase napsat další článek o tom, čím mě Irové a Irsko samo neustále překvapují :-) Možná se tu zopakuje něco z minulého článku, tak mě omluvte, já ale prostě pořád některé věci nedokážu pochopit...

Irové...

...jsou hrozná prasata. Jako že jsem bordelář, tak to, co se tady děje je fakt moc i na mě! Že chodí doma v botách, to už se dá přežít. Ale že všude nechávají zbytky od jídla, nikdo z nich nemyje nádobí (je nás v domě 7!!!), podlaha v kuchyni je zašpiněná od toho, co jim při vaření spadne (všechno tam nechají a rozťapou to) a po jejich parties je v domě tak nehorázný binec, že se tu nedá vůbec fungovat, na to si prostě nezvyknu. Naštěstí nočním akcím už odzvonilo, protože po poslední party se majitelé domu hodně naštvali a vzali si všechny na kobereček. Díky bohu, nedalo se tu vůbec spát vzhledem k tomu, že zdi jsou jak z papíru a je tu všechno slyšet.

Počasí

Do chvíle, než jsem začala psát tenhle článek tu bylo skvělé počasí. Buď svítilo sluníčko, nebo bylo zataženo, ale bylo prostě celý den stejně, žádné změny. Tak jsem se až divila, co všichni mají s tím, že je Irské počasí nevyzpytatelné, když je úplně v pohodě. Tuto část článku jsem si sepisovala v hlavě, když jsem šla ze školy a když jsem si tak v hlavě přehrávala, jak sem budu psát, že je irské počasí skoro stejné jako u nás a všichni přeháněli, začalo pršet a "domů" jsem doběhla úplně promoknutá. Podotýkám, že jsem se ráno vyletnila, protože byla modrá obloha bez mráčku, sluníčko svítilo, ptáčci zpívali... No dobrá, déšť je v pohodě - můj první pořádný za celý měsíc tady. Irsko se ale rozhodlo, že když už píšu ten článek, tak se mi pořádně předvede a druhý den ráno byla zahrada pokrytá sněhovou nadílkou. Další den jsem šla do knihovny psát seminárku a z čistého nebe začaly padat kroupy. Takže jo... je to tu trošku bláznivé a nepředvídatelné :-D

Multi-kulti prostředí

Že do Irska jezdí hodně Čechů a Poláků za prací, to už vím. Ale že je tu tolik muslimů, černochů a asijců, to jsem vůbec netušila. Tím nemyslím, že by mi to vadilo, to vůbec. Jen mě to překvapilo a ještě víc mě překvapuje (mile!), jak si všichni společně rozumí, nikdo na nikoho divně nekouká, prostě tady spolu všichni spokojeně žijí a nejsou tu žádné konflikty. Alespoň tak to za ten měsíc vnímám já. Ani se mnou nikdo nemá problém a všichni se mnou jednají naprosto normálně, jako bych sem patřila, i když je z mé angličtiny jasné, že nejsem zdejší.

Dublin

Krásné město. Opravdu se mi moc líbí, především ta architektura a množství památek. Je celkem velký a je tu toho tolik k vidění, že jeden den rozhodně nestačí. Byla jsem zatím v centru jednou, za den jsem nachodila asi 15km a viděla jsem naprosté minimum. Jenže já jsem ten typ, co chce navštívit úplně všechno, takže jestli se spokojíte s těmi hlavními památkami, bude pro vás možná jeden den dostačující (nebo pro jistotu dva). Určitě budu ještě psát článek o tom, co doporučuji v Dublinu navštívit, zveřejním ho ale až ke konci pobytu tady, abych vám mohla podat co nejvíc informací.

Všechny fotky z první návštěvy Dublinu už jsou na Facebooku.